(Toto je zremixovaná a zkrácená verze textu pro Cinepur #67 – Osamu Tezuka a Astroboy: Roboti, Japonci a další lidé, která má sloužit jako úvod k textu o „alternativním“ Tezukovi)
Japonský komiks existoval předtím než Osamu Tezuka vydal v roce 1947 Shin Takarajima (Nový ostrov pokladů). A dá se říct, že se mu dařilo celkem dobře i poté, co v roce 1989 zemřel. Mezi tím jsou ale čtyři dekády, během nichž rodák z Osacké prefektury položil základy japonského komiksového umění. Právě on má lví podíl na tom, že manga existuje jako univerzální komiksová forma, protože položil základ většině dnes existujících žánrů od od klučičího, přes dívčí, psychologická dramata až k erotickým příběhům. Když na začátku tisíciletí vyšly v Japonsku selektivní sebrané spisy „otce mangy“ čítaly přes 400 svazků.
Tezuka má podobně obří zásluhy i co se týče japonského animovaného filmu. Když ve svých šestnácti letech viděl čínský animovaný snímek Tiě shan gongzhu (Princezna s železným vějířem, 1941) bratrů Wanů, rozhodl se že se pohyblivé animované snímky stanou jeho životem, což ještě utvrdily Disneyovky, které hltal v osackém kině po konci války. Jenže Japonsko mělo na konci čtyřicátých a v padesátých letech úplně jiné starosti než produkovat drahé a produkčně náročné animované filmy a tak se Tezuka vrhl na komiksy.
Zmíněný Nový ostrov pokladů určil směřování manga komiksů od čtyřpanelových gagů k delším příběhům a další díla jako Zenseiki (Ztracený svět) a Metoroporisu (Metropolis) už udělaly z Tezuky hvězdu. On ale ještě dokončoval studium medicíny; nikdy se ale profesionálním lékařem nestal; svoje znalosti využil alespoň v manze (a anime) Black Jack, jehož hlavním hrdinou je nájemný chirurg z podsvětí.


Na začátku padesátých let Tezuka publikuje první sešity z dětské série Jungle Taitei (Král džungle, Kimba The White Lion). Na obrovský úspěch chce navázat sci-fi mangou Captain ATOM, v níž se robot stane mírovým prostředníkem ve válce mezi lidmi a mimozemšťany. Z vedlejší postavy se postupně stává hlavní hrdina a Tezuka se mu na naléhání vydavatele rozhodl dát vlastní seriál. Tetsuwan ATOM (Mocný Atom) začal v dubnu 1952 povídkou Gas People v časopise Shonen a představil světu robotího kluka velké síly a inteligence, který chrání lidstvo proti mimozemským potvorám.
Jeho zrození je naznačeno už v nultém díle Captain ATOM, Tezuka ho ale v šedesátých letech rozpracoval do uvozujícího dílu celé série. V něm se dozvídáme, že Astrovým (v další části textu budeme používat jeho anglické jméno) stvořitelem je geniální vědec a japonský ministr vědy Dr. Tenma. Po smrti svého syna Tobia postaví identického robota, kterého navíc obdaří sedmi speciálními schopnostmi, jež z něho dělají neporazitelnou zbraň. Tenma se svým výtvorem jedná jako se synem, ale brzy zjistí, že neroste jako normální dítě (jasná inspirace Pinocchiem) a v záchvatu vzteku ho prodá do robotího cirkusu. Zde dostane své jméno a je objeven Tenmovým nástupcem na pozici ministra vědy – profesorem Ochanimizu, jež se ho ujme. Astro dostane vlastní robotickou rodinu, k níž později přibude i neposedná sestřička Uran a bratr Cobalt. Musí také chodit do školy, kde se jeho učitelem stane Shunsaku Ban (Mr. Mustachio), neboli detektiv známých z raných Tezukových komiksů. (Mimochodem, ve většině Tezukových nejslavnějších komiksů vystupují vizuálně stejní hrdinové jen mají jiná jména. Jsou to členové jeho „hvězdnému systému“, díky kterému používal postavičky podobně jako režisér používá své herce.)
Tetsuwan ATOM vychází s měsíční periodicitou až do roku 1968, kdy přestal vycházet Shonen. Tezuka pak postavu oživil v letech 1972-73 až 1980-81. Od původně tuctových příběhů, v nichž malý robot bojuje s mimozemšťany, se těžiště seriálu postupem času posouvá do líčení vztahu lidí a robotů. Astrův svět – začátek jednadvacátého století – je zabydlen inteligentními robotími pomocníky všech možných tvarů i velikostí. Díky Astrovi se jejich postavení lidských otroků mění v úplnou rovnoprávnost a v povídce Jeho výsost Deadcross dokonce v jedné zemi zvolí robota za prezidenta. Poselství, které Tezuka do svého primárně dětského seriálu vetkal je velmi humanistické a také buddhistické – chovejme se ke všem bytostem slušně; i když jsou třeba z kovu. Roboti nakonec nejsou lidem tak vzdálení, jak se může zdát a mírové soužití s nimi je součástí nového lidstva, jež dokáže tolerovat odlišnosti. Obrovská potenciální síla skrytá v robotech ale pochopitelně nedá mnohým lidem spát a Astro se musí – chtě nechtě – postavit i proti svým kovovým bratrům. V nejdelší a asi také nejslavnější povídce z Astrova cyklu Nejlepší robot na světě postaví vládce Sultán mocného Brutona a děsivý stroj na zabíjení dostane za úkol zničit všechny významné světové roboty a pomoci tak svému pánovi stát se vládcem světa. Díky Astrově zásahu se mu to nezdaří a smrt svého soka glosuje Astro v poslední bublině: „Profesore, stále věřím, že všichni roboti se jednoho dne stanou přáteli a už nikdy proti sobě nebudou bojovat.“


Astro Boy se rychle stal nejpopulárnější mangou v Japonsku a obrovským způsobem ovlivnil narativní postupy komiksu, popularitu sci-fi i vztah, který mají Japonci k technologii a robotům. Zatímco v americké či evropské kinematografii i literatuře poválečných let byli roboti především zdrojem laciného vzrušení z nebezpečné síly, jež se může vymknout lidské kontrole, Astro reprezentoval užitečné využití nových technologií – vždyť jeho srdce tvořilo malý atomový reaktor. K nevídanému úspěchu ale přispělo hlavně to, že Astro byl dítě jako jeho čtenáři a přesto předčil dospělé. (Jeho rodiče byli zobrazeni jako slabí a popletení a Astro často nerespektoval jejich příkazy – vždy ale jen proto, aby mohl zachránit svět.)
Astro je dodnes Tezukovým nejslavnějším komiksem a „bůh mangy“ se k němu několikrát v životě vracel. A to i přesto, že se často nechal slyšet, jak je vlastně nešťastný, že je jeho jméno spojováno hlavně s komiksem pro děti. Přesto mu Astro pomohl splnit si sen o animovaném filmu – když v roce 1961 založené Tezukovo studio Mushi Productions hledalo téma vhodné na zpracování pro televizní seriál, Astro se hodil naprosto ideálně.
První díl se zrozením Astra z díly Mushi Productions zahájil vysílání Fuji TV na začátku roku 1963 a stal se tak vůbec prvním japonským animovaným seriálem. Pamětníci později vzpomínali, že nikdo v Tezukově studiu netušil, co si slibem týdenní periodicity uvazují na krk. „Všichni pracovali do úmoru včetně nedělí a svátků a studio opouštěli až pozdě v noci, aby stihli poslední metro,“ vzpomíná v knize Vzestup a pád studia Mushi jeden z producentů Eiči Jamamoto. „Ti, kteří neměli rodinu – jako tehdy já – se většinou ani neobtěžovali odjíždět domů a spali pod svým pracovním stolem.“
I přes extrémní (japonské) pracovní výkony si černobílý animovaný Astro musel vystačit s velmi omezenou animací využívající podstatně menší množství políček než Disney ve svých filmech. (Ve stejném stylu vznikaly v Americe televizní seriály Mister Magoo nebo Huckleberry Hound). Aniž by o tom věděl či o to usiloval, stvořil Tezuka vzor pro pozdější masovou ‚anime‘ tvorbu s levnými postupy šetřícími čas i peníze. Mezi ně patřilo například opakované užití už jednou hotových sekvencí, falešná animace vzniklá posouváním pozadí nebo dynamika přibližování a oddalování kamery na statickou kresbu. Tyto postupy později hojně kritizovali Tezukovi mladší kolegové jako například Hajao Mijazaki z proslaveného studia Ghibli, kteří v nich viděli zárodek brakové rychloprodukce průměrných anime seriálů, které šířili špatné jméno japonské animované školy. „(Tezuka) je zodpovědný za prokletí animátorského průmyslu stojícího na stabilně velmi nízkých rozpočtech,“ nechal se slyšet autor Cesty do fantazie.
Hned první díl přilákal k televizím 27 procent všech diváků a za rok už atakoval hranici čtyřicet procent. Byla to doba obrovského televizního boomu, který odstartovaly televizní přenosy z tokijských Olympijských her, kvůli nimž si televizní přijímač koupily miliony domácnosti. Protože ale Tezuka nebyl příliš dobrý obchodník a smlouva s Fuji TV byla pro jeho studio velmi nevýhodná, Mushi Production muselo žít hlavně z merchandisingu. A tak Tezuka vyvíjel velké snahy o to proniknout na zahraniční trh a rovnou na ten největší – americký. Už v březnu 1963 cestoval Tezuka poprvé do USA, aby se zde jednal se zástupci NBC Enterprises. Seriál musel být kompletně amerikanizován, zmizely scény násilí a také Tezukovy oblíbené surreálné gagy s jeho houbovitou postavičkou Hyoutan-Tsugi, která se vyskytuje snad ve všech jeho komiksech. Nejpodstatnější změnou byla ale pochopitelně změna jména hlavního hrdiny.
Tezuka sám často používal v názvu své mangy vedle japonského názvu Tetsuwan Atomu také anglický překlad Mighty Atom, ten byla ale pro NBC necelých dvacet let po Hirošimě a Nagasaki naprosto nepřijatelný. A tak Tezukovi namluvili, že v angličtině se Mighty Atom vyslovuje podobně jako sloveso prdět (což je pochopitelně nesmysl, kterému ale Tezuka do smrti věřil) a robotovi dali nové jméno Astro. 7. září 1963 se seriál začal vysílat v syndikovaných regionálních vysílačích NBC skoro po celé Americe. Už v listopadu porazil Astro ve sledovanosti domácí seriály s panem Magoo nebo s Myšákem Mickeym a NBC s Tezukem okamžitě podepsalo smlouvu na další díly. (Jejich počet se vyšplhal na 104. V Japonsku jich bylo odvysíláno 193.) Za oceánem se seriál vysílal do srpna 1965, některé lokální stanice ho ale opakovaly až do začátku sedmdesátých let. Pak už ovšem v jeho neprospěch hrál fakt, že byl jen černobílý.
Americká popularita seriálu pozvedávala japonskou národní hrdost, nicméně největší poctou pro Tezuku byla pochvala od samotného Walta Disneyho. Doma ovšem Tezukovi rostla konkurence v podobě nové generace autorů mangy. Jakási komiksová „nová vlna“ skrytá pod škatulkou gekiga (obrázková dramata) vyznávala experimentální postupy vyprávění, dospělá témata a psychologickou hloubku postav. Komiksy nových autorů oslovovaly hlavně radikální studentskou mládež šedesátých let a dětský a poameričtěný Tetsuwan Atomu byl zosobněním všeho proti čemu bojovali. Tezuka však hozenou rukavici mladé generace dokázal zvednout a vytvořil několik experimentálních děl, které mladíky v čele s Jošihiro Tatsumim nebo Jošiharu Tsugem dokonce v mnohém předčily. (Více příště.)


Tezuka se k Astrovi průběžně vracel a kompletní komiksové ouvre tvoří jím osobně schvalované sebrané spisy ve 23 svazcích po dvou stech stranách (v angličtině vycházely 2002 – 2005). Na začátku osmdesátých let stvořilo Tezukovo studio druhou verzi animovaného seriálu nazvanou Shin Tetsuwan Atomu s padesáti dvěma barevnými díly, které jsou temnější než první verze. Prodala se do celého světa, nicméně v Japonsku slavila jen průměrný úspěch a v USA se skoro nevysílala. Třetí – padesátidílná – verze z roku 2003 nese název Asutoro Boi Tetsuwan Atomu a vznikla samozřejmě jen pod dohledem Tezukova syna. Měla obrovský rozpočet a z původní mangy vychází jen velmi volně a noví tvůrci přidali dokonce několik nových postav. Ale ani tato verze nezaznamenala výraznější ohlas.
O celovečerním filmu se mluvilo už od roku 1998, kdy společnost Columbia/Sony Pictures zakoupila na Astrův příběh práva. Projekt ale vyšuměl, podle některých spekulací kvůli neochotě japonské strany přistoupit na kompromisy ohledně scénáře. Celovečerní film s Astrem tak nakonec vznikl až v roce 2009 v hongkongské společnosti Imagi Animation Studios s využitím počítačové grafiky (které mimochodem Tezuka vůbec nedůvěřoval).
Děj zdánlivě sleduje podobnou linii jako komiksová předloha a úvodní díly tří seriálů. Astro je také vyroben a později opuštěn Doktorem Tenmou, ale místo do cirkusu putuje na starou planetu Zemi, která se změnila v obrovské smetiště. Tam se seznámí se skupinkou puberťáků dodaných do scénáře nejspíše z marketingových důvodů. Ústřední motiv z mangy – boj robotů o rovnoprávnost – je zredukován na trio popletených robotů, kteří nenávidí lidi, ale pokusy svrhnout jejich nadvládu působí pouze jako komická vložka. Zápletka snímku se tak odvíjí od tradiční filmové floskule boje dobra se zlem, v němž zápornou stranu představuje prezident Stone operující s maličko nepravděpodobnou motivací získání přízně voličů oživením zlého robota Peacekeepera, proti němuž stane Astro v závěrečném souboji. Snímku rozhodně uškodila snaha o realističnost 3D animace a přílišné polidštění Astra. V Japonsku i Americe snímek totálně propadl, dařilo se mu ale v Číně a zbytku Asie, kde je Astro stále velmi populární.
Škoda, že pokus o oživení nejslavnější Tezukovy postavy dopadl tak rozpačitě. Už teď se ale mluví o adaptaci opusu PLUTO, který mezi léty 2003 – 2009 vytvořil Naoki Urasawa na motivy nejdelšího „astroboyovského“ příběhu The Greatest Robot on Earth. (Více již brzy na Shit Soup.) Film kombinující počítačové triky a živé herce plánuje vytvořit společnými silami Illumination Entertainment a Universal Pictures. Třeba to tentokrát dopadne lépe.
OSAMU TEZUKA – doporučená literatura:
Helen McCarthy – The Art of Osamu Tezuka: God Of Manga, 2009
Frederik L. Schodt – The Astro Boy Essays: Osamu Tezuka, Mighty Atom, and the Manga/Anime Revolution, 2007
http://tezukainenglish.com/