Inio Asano: Město světel

Slova Scotta McClouda o tom, že zatímco západní komiksové příběhy jsou o tom „někam se dostat“, zatímco v těch japonských jde o to „někde být“ se v souvislosti s mangou Inia Asana obzvlášť hodí. Město světel skutečně nevypráví teleologicky vystavěný příběh západního střihu, ale spíš se pokouší o něco jako mozaiku volně propojených motivů. To je ostatně typické i pro jiné Asanovy práce v čele s povídkou Před úsvitem (anglicky otištěná ve sbírce Before Dawn and the End of the World), která se nejvíce podobá katalogickým vyprávěním románů Čáry Rjú Murakamiho a Peklo Jasutaky Cucuiho. Stejně jako v těchto knihách i v Asanových komiksech není cílem nějaká vyčerpávající suma, ale naopak rozvolněný proud fragmentů spojených pouze na základě vágních asociací. Město světel se záměrně rozpadá do několika otevřených dějových linií spojených prostředím sídliště, kterému se přezdívá Město světel. Pojetí celého komiksu jako pouhé kompilace impresí stvrzuje dílo také tím, že v první kapitole vystupuje postava Asanova alter ega, komiksového autora, který se na sídliště vypravuje hledat inspiraci. S Cucuiho a Murakamiho knihou spojuje Asanovu tvorbu také společné téma, kterým je zachycení dnešního Japonska jako společnosti osamělých a frustrovaných podivínů, jež se stává vhodným podložím pro nejrůznější patologické jevy. Toto pojetí je zasazeno do situací, které mají civilní základ, ale neustále samovolně sklouzávají do různých forem šílenství. Město světel nevyhrocuje tyto motivy až do polohy sociálního hororu jako třeba Asanova kniha Nidžigaharský rukopis, ale přesto se v ní objevují autorovy typické motivy, například sebevraždy, paranoia z mimozemšťanů nebo očekávání konce světa. Delikátně vyšinutá nálada autorových mang je ještě umocněna častým užíváním vnitřních monologů, které bývají, po vzoru šódžo mangy, umisťovány do samostatných černých panelů (přestože samotné rozvržení panelů na stránce i jejich tvar a konečně také kresební styl se drží poměrně standardní konvence komiksů pro dospělé muže). Právě tyto výroky, u nichž často navíc není jasné, kdo a za jakých okolností je pronáší, dodávají komiskům silně introvertní nádech, který ale v Městě světel tu a tam sklouzává do úporně skleslého světabolu. Přesto se ze západního pohledu jedná o inovativní použití prostředků komiksového média k plynulému prolnutí privátních myšlenek s obrazy. Město světel rozhodně patří mezi nejlepší mangy, které u nás vyšly, a společně s Itóovou Spirálou zastupuje ten typ japonského komiksu, jenž svým žánrovým záběrem i uměleckými ambicemi uchvátil západní komiksové znalce včetně zmíněného Scotta McClouda.

Inio Asano: Město světel (Hikari no mači, Shogakukan, 2005, česky Hanami, 2010, 212 stran)

Více informací: Manga Updates

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s